Počátky společné zemědělské politiky (Common Agriculture Politics, CAP) spadají do 60. let 20. století, kdy představovalo hlavní cíl zajistit potravinovou soběstačnost Společenství. Jednotný zemědělský trh proto po desetiletí fungoval na principech podpory a regulace zemědělské produkce:
Nadměrná regulace a podpora produkce však vedly ke krizím (nadprodukce, intenzivní zemědělství, spory s USA a rozvojovými zeměmi ve WTO porušování liberalizace světového obchodu a vývozní dumping), financování CAP je dodnes největší položkou rozpočtu EU (až 45 %) .
Významnější reformy začaly v 90. letech a dodnes pokračují. Ceny většiny komodit se mají přiblížit světovým cenám (tedy méně regulace) a mění se struktura financování: méně peněz pro tržní operace a pro dotování produkce, více peněz pro nové programy podpory venkova a podpory mladým farmářům. Dodnes ale podléhá řada oblastí větší či menší tržní regulaci (výroba cukru, výroba medu, ovoce a zelenina, vinařství, produkce mléka, živočišná výroba).
Vstup do EU přinesl českým farmářům možnost získávat prostředky z fondů EU. ČR je příjemcem financí na tržní operace (dle příslušných tržních řádů a intervenčních pravidel Komise), přímých plateb pro farmáře a prostředků na rozvoj venkova. Správcem finančních prostředků pro zemědělství z EU je v ČR Státní zemědělský intervenční fond.
Největším a nejvlivnějším lobbistickým sdružením zemědělců na úrovni EU je organizace COPA-COGECA.
Další informace